Whistleblowing je známý a dlouho užívaný termín, především v USA. V doslovném překladu to znamená pískání na píšťalku, ale jeho pravý význam znamená oznamování neetického jednání, šikany, nespravedlivého zacházení nebo trestního činu. A protože whistleblowing nabývá na významu i mimo USA, vzhledem k tomu, že zákon o ochraně oznamovatelů nabyl účinnosti dne 1. srpna, podrobněji si vysvětlíme, co tento termín znamená v praxi a jak svou činností upravuje zákony.
Definice whistleblowingu v praxi
Whistleblowing se v praxi týká situace, kdy například v zaměstnání zaměstnanec odhalí nekalé praktiky, porušování zákona, případně porušování jiného právního předpisu či předpisu Evropské unie v oblastech vymezených § 2 odst. 1 písm. D) Zákona o ochraně oznamovatelů u jiného zaměstnance nebo osoby. Následně toto chování nahlásí, a to buď interně – ve svém zaměstnání, firmě, organizaci – nebo externě – příslušným úřadům (Ministerstvo spravedlnosti, policie) nebo popřípadě médiím.
Jinými slovy se jedná o možnost zaměstnance, případně jiných, zákonem stanovených osob, oznámit bez rizika jakéhokoliv postihu protiprávní jednání, o kterém se v souvislosti s výkonem své práce dozvěděl. Protiprávní chování se může týkat kdejaké oblasti, může se jednat například o:
- Nedodržování interních předpisů
- Zadávaní zakázek svým kamarádům (tzv. malá domů)
- Machinace s penězi
- Financování terorismu
- Šikana
- Sexuální obtěžování
- Hazardování se zdravím kolegů
- Znečišťování životního prostředí
Zákon o ochraně oznamovatelů
Od 1. srpna tohoto roku se vztahuje nová povinnost na firmy či organizace, které mají 250 zaměstnanců a výše. Začal totiž platit zákon o ochraně oznamovatelů neboli whistleblowing. Zaměstnavatelé s uvedeným počtem zaměstnanců musí mít od 1. srpna 2023 zavedený funkční interní oznamovací systém. Oproti tomu menší firmy, s 50 zaměstnanci a výše, mají stejnou povinnost od 15. prosince 2023. Nejedná se o možnost podání stížností, které jsou většinou osobního charakteru, ale o oznámení protiprávního jednání firmy či organizace, kterým dochází k poškození veřejného zájmu. Zákon pamatuje i na ochranu toho, kdo oznámení učinil.
Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů upravuje podávání a postup posuzování oznámení o možném protiprávním jednání a podmínky poskytování ochrany tomu, kdo oznámení učinil (oznamovatel). Každá organizace či společnost s 50 a více zaměstnanci tak musí vytvořit vnitřní oznamovací systém (VOS) s komunikačními kanály (online systémy, telefonní linka) a pověřenou osobou, která se problematice whistleblowingu bude věnovat. Nemusí se nutně jednat o ředitele nebo zřizovatele systému, může se jednat o jinou pověřenou osobu, která bude přijímat a prošetřovat důvody oznámení a posléze i navrhovat opatření k nápravě.
Původ vzniku
Historie whistleblowingu má kořeny již ve starověku, kde se nekalosti ohlašovaly už v anglickém parlamentu nebo v římském senátu. Pojem sám o sobě však vznikl v USA někdy okolo roku 1970, kdy se začal hojně používat ve veřejném sektoru a pomáhal odhalovat korupci. Od té doby se úspěšně rozšířil do celého světa a stal se důležitou součástí boje proti trestným činům a jiným protizákonným prohřeškům. Byť je v USA již zašlou samozřejmostí, tak v Evropě si své místo na slunci stále hledá. Uplatnění by však měl najít velmi brzy, jelikož svou důležitostí má velký podíl na utváření společnosti – ať už svou transparentností, zodpovědností nebo odhalováním pachatelů. Díky whistleblowingu se často může přijít na problémy, které by jinak zůstaly ukryty a tím tak vzniká šance včas odhalit riziko.
Oznamovací kanály
Obecně se tento pojem dělí na dva typy, interní a externí.
Interní
K němu dochází, když někdo podává zprávu uvnitř společnosti či organizace. Zaměstnavatelé musí zavádět vnitřní oznamovací systémy, aby umožnili pracovníkům a dalším osobám včas oznámit neetické jednání.
Externí
K tomuto typu dochází, když osoba ohlašuje neetické či protiprávní jednání veřejně, ať už přímo úřadům (Ministerstvo spravedlnosti, policii), médiím nebo třeba rovnou na sociálních sítích. Osoby se k tomuto typu whistleblowingu nejčastěji uchylují v případě, že nemají důvěru ve svého zaměstnavatele kvůli ignorování předchozích oznámení nebo nedostatku transparentnosti.
Kdo je whistleblower a jak může podávat oznámení?
Whistleblower (oznamovatel) je osoba, která nekalé jednání oznamuje. Oznamovatelem může být současný i bývalý zaměstnanec, ale také uchazeč o práci nebo osoba mimo přímé pracovní vazby v dané společnosti nebo organizaci. Na základě vnitřního oznamovacího systému (VOS) může oznamovatel podat oznámení písemně, ústně i na osobní schůzce. Je však důležité, aby oznamovatel uváděl vždy co nejkonkrétnější informace a pokud možno předložil i důkazy k doložení svých tvrzení. Podání oznámení by mělo být bezpečné a důvěrné, o čemž by měla vědět pouze pověřená osoba – splňující zákonné požadavky, formálně jmenovaná do své pozice s osobní zodpovědností – a samotný oznamovatel. Pokud pověřená osoba jakkoliv ve své funkci pochybí, může dostat pokutu ve výši až 100 000 korun.
Zmíněný zákon stanovuje, že oznamovatel musí vždy při podání oznámení uvést své jméno, datum narození či jiné údaje k určení totožnosti. Anonymní ohlášení může firma či organizace řešit, pokud tuto možnost uvede v rámci briefingu o whistleblowingu. Oznamovatel se nemusí bát odvety ze strany nahlášeného, jelikož právě pro tyto případy vznikl daný zákon. Ten chrání oznamovatele před vyhozením z práce, snížením platu, kárným opatřením apod. Ochrana se týká také jeho blízkých a lidí, kteří se jakkoliv podíleli na oznámení. Vždy se ale musí jednat o pravdivé informace.